Jak vypadá

Plodnice obvykle měří 3–10 cm, někdy i více. Zpočátku bývá miskovitá, postupně se nepravidelně prohýbá a připomíná škebli nebo lidské ucho. Ke dřevu přirůstá úzkou částí; výrazný třeň zpravidla chybí.

Zbarvení je hnědé až červenohnědé. Vnější strana je jemně plstnatá, vnitřní hladká nebo žilnatě zvrásněná. Právě vnitřní povrch nese výtrusorodné rouško. Výtrusný prach je bílý a může povrch lehce poprášit.

Za vlhka je dužnina pružná, chrupavčitě rosolovitá. Za sucha se plodnice svrašťuje, tmavne, tvrdne a stává se křehkou. Vůně i chuť jsou velmi nevýrazné.

(Zdroj: Česká mykologická společnost – Myko atlas)

Kde a kdy roste

U nás je velmi typická pro černý bez, ale není na něj výhradně vázaná. Roste také na dřevě dalších listnáčů, například buku, jasanu nebo javoru. Najdeme ji na odumřelých větvích i kmenech.

Plodnice se mohou objevovat celoročně. Podstatná je dostupnost vody: zvlášť nápadné bývají po vydatnějších deštích. Český odborný přehled na BOTANY.cz uvádí nejčastější výskyt od března do listopadu, současně ale připomíná možnost zimních nálezů.

Není tedy výhradně zimní houbou. V zimě ji jen často vnímáme výrazněji, protože jiných nápadných hub je méně.

(Zdroj: BOTANY.cz – Věra Svobodová)

Co dělá se dřevem

Boltcovitky nejsou pouhou ozdobou větví. Využívají jejich organickou hmotu a podílejí se na rozkladu dřeva. Odborná práce Jiřího Kouta a Fang Wu charakterizuje rod Auricularia jako původce bílé hniloby; u některých zástupců připouští také slabý parazitismus.

Bílá hniloba souvisí se schopností rozkládat také lignin, jednu z hlavních složek dřeva. To, co pozorujeme jako „ucho“, je přitom rozmnožovací plodnice; vlastní podhoubí je uvnitř substrátu.

(Zdroj: Kout a Wu, Forests, 2022)

Houba, která po dešti znovu změkne

Zvláštní schopností ucha Jidášova je výrazná proměna při vysychání a opětovném zvlhčení. Suchá, tvrdá plodnice může po přijetí vody znovu získat pružnou rosolovitou konzistenci.

Není to vždy pouze mechanické nabobtnání mrtvé tkáně. Odborný článek z roku 2006 popisuje využití usušených plodnic označených jako Auricularia auricula-judae při výuce mykologie: po rehydrataci mohou znovu vystřelovat výtrusy.

Autoři zároveň doporučují životaschopnost konkrétního materiálu předem vyzkoušet. Nelze tedy tvrdit, že ožije každá stará plodnice nebo tepelně usušená houba z obchodu.

(Zdroj: Weber a Webster, Mycologist, 2006)

Je to stejná „černá houba“ jako v asijské kuchyni?

Často jde o blízkou příbuznou, nikoli o totožný druh.

Dlouhá léta se pod jménem Auricularia auricula-judae společně uváděly evropské i asijské boltcovitky. Wu a spoluautoři však v roce 2014 porovnali morfologii a genetické znaky 33 přírodních sběrů a deseti pěstovaných vzorků. Ukázali, že významná čínská pěstovaná houba známá jako heimuer se od evropského ucha Jidášova liší. Popsali ji jako samostatný druh Auricularia heimuer.

(Zdroj: Wu a kol., Phytotaxa, 2014)

Situace je ještě pestřejší: v pěstování a obchodu se objevují i další druhy, například Auricularia cornea. Ani označení „wood ear“, „mu-err“ či „černá houba“ proto samo o sobě neurčuje přesný biologický druh. Rozmanitost rodu dokládá rozsáhlá morfologická a genetická studie z roku 2021.

(Zdroj: Wu a kol., Global Diversity and Updated Phylogeny of Auricularia, 2021)

Přesná formulace pro český článek tedy zní: naše ucho Jidášovo patří do stejného rodu jako známé asijské pěstované „černé houby“, ale nemusí jít o stejný druh.

Proč je ceněná v kuchyni

Ucho Jidášovo nevyniká výraznou houbovou vůní. Ceněné je především pro svou zvláštní chrupavčitou konzistenci. Česká mykologická společnost je popisuje jako jedlou houbu se specifickým kulinářským použitím.

(Zdroj: Česká mykologická společnost – kuchyňské využití)

Jak se pěstuje doma

Český dodavatel sadby Mykosan popisuje pěstování na větvích či špalcích listnatých stromů i na drobnějším rostlinném substrátu.

Pro dřevo doporučuje například bez, olši, břízu, jasan, javor nebo buk. Sadba se vkládá do zářezů či mezi rozštípnuté části dřeva. Důležitá je ochrana před vysycháním.

U dané sadby návod uvádí:

- prorůstání dřeva přibližně při 20–25 °C;
- dobu prorůstání orientačně 2–3 měsíce, podle podmínek;
- následné plození ve vlhku a stínu při 12–20 °C;
- možnost opakovaného plození na dřevě po několik let.

Jde o praktické doporučení výrobce pro jeho sadbu. Samotný název na návodu neprokazuje, že pěstovaný kmen byl geneticky ověřen jako evropská Auricularia auricula-judae.

(Zdroj: Mykosan – pěstitelský návod)

Jak se pěstují asijské boltcovitky ve větším měřítku

Při intenzivním pěstování Auricularia heimuer se používají také sáčky se substrátem založeným na pilinách, doplněným dalšími živinami. Po tepelném ošetření a naočkování následuje prorůstání podhoubí a řízené podmínky pro tvorbu plodnic.

Například studie s kmenem CCMJ 1252 používala substrát s 82 % pilin, 12 % otrub a menšími přídavky sójové a kukuřičné mouky i minerálních složek. Sáčky nechávala prorůstat při 25 °C.

Je to příklad konkrétního výzkumného postupu, nikoli univerzální recept pro všechny boltcovitky. Stejná práce navíc ukázala, že výsledek pěstování ovlivňuje i světlo.

(Zdroj: Qiu a kol., Cells, ročník 2023)

Ověřené zajímavosti a kuriozity

1. I v Česku se mezi známými „uchy“ skrýval nový druh

Jiří Kout a Fang Wu popsali v roce 2022 druh Auricularia cerrina na základě sběrů z České republiky, konkrétně ze dřeva dubu ceru.

Od běžného ucha Jidášova se liší kombinací znaků: černavými čerstvými plodnicemi, přítomností zvláštní vnitřní vrstvy zvané medulla a menšími výtrusy. Rozdíl podpořilo také porovnání DNA.

Je to hezký doklad toho, že i mezi zdánlivě dobře známými českými houbami stále nacházíme přehlíženou rozmanitost.

(Zdroj: Kout a Wu, popis Auricularia cerrina, 2022)

2. Výtrusy vystřeluje pomocí povrchového napětí vody

U boltcovitky zkoumané pod historickým jménem Auricularia auricula se podařilo vysokorychlostní kamerou zachytit vypouštění výtrusů.

Mechanismus využívá spojení drobné Bullerovy kapky s kapalinou na povrchu výtrusu. Uvolněná energie povrchového napětí výtrus vymrští. Studie používala záznam až 100 000 snímků za sekundu a popsala počáteční zrychlení přesahující deset tisíc násobků zemského tíhového zrychlení.

Přesto nejde o střelbu na velkou vzdálenost: v tomto mikroskopickém měřítku výtrus velmi rychle brzdí odpor vzduchu.

Původní jméno materiálu zde zachováváme podle autorů; bez nového taxonomického ověření jej nepřevádíme automaticky na evropský druh v dnešním úzkém pojetí.

(Zdroj: Pringle a kol., The captured launch of a ballistospore, 2005)

3. Tmavost asijské „černé houby“ ovlivňuje osvětlení

Experiment s Auricularia heimuer porovnával čtyři intenzity světla. Při vyšší intenzitě plodnice tmavly a obsahovaly více melaninu. Výzkumníci současně sledovali změny aktivity genů souvisejících s vnímáním světla a tvorbou pigmentu.

Barva tedy není jen neměnná vlastnost názvu či odrůdy: u zkoumaného kmene ji významně ovlivnily podmínky růstu.

(Zdroj: Qiu a kol., výzkum světlem ovlivněné tvorby melaninu)

4. Existují i téměř bílá „ucha“

Česká mykologická společnost uvádí vzácnou bílou formu pod jménem Auricularia auricula-judae var. lactea. Obvyklá hnědá barva tedy není jedinou podobou, kterou literatura u tohoto okruhu popisuje.

(Zdroj: Česká mykologická společnost – bílá forma)

5. Příběh o Jidášovi je folklor, nikoli doložená událost

Tradiční vysvětlení spojuje jméno houby s legendou, podle níž se Jidáš oběsil na bezu. Ušaté plodnice na bezovém dřevě se pak staly součástí tohoto vyprávění.

Historická studie názvosloví ale ukazuje, že původ a proměny evropských pojmenování jsou složitější, než naznačuje jednoduchá legenda. Pro popularizační text je proto přesné napsat „podle tradované legendy“, nikoli předkládat příběh jako historický fakt.

(Zdroj: Whose Ear? – historický a nomenklatorický rozbor, 2023/2024)

6. Její vědecké jméno má dlouhou historii

Rozbor původních publikací připomíná Linného jméno Tremella auricula z roku 1753, Bulliardovo Tremella auricula-judae z roku 1789 a přeřazení do rodu Auricularia Quéletem v roce 1886.

Když tedy ve starší knize narazíme například na jméno Hirneola auricula-judae, nemusí jít o jinou houbu. Často pouze sledujeme historii jejího zařazování.

(Zdroj: Historie vědeckého názvu)
(Zdroj: ČMS – přehled synonym)

U odborných informací o boltcovitkách je podstatné hlídat, který druh autoři skutečně zkoumali. Zvlášť starší asijské práce používaly jméno Auricularia auricula-judae v širším významu. Jejich pěstitelské nebo biochemické výsledky proto nelze bez ověření připsat našemu evropskému uchu Jidášovu.