Na výrobu šunky potřebujeme především tzv. „šunkovar“. Dá se sehnat s trochou snažení nový, ale když zapátráme ve špajzu u babičky, určitě ho tam najdeme.
Stejně tak jsme jeden zdědili a dlouho nám ležel jen tak ve skříni. Od té doby, co jsme první šunku uvařili, už se nestihne zaprášit. Přitom výroba je jednoduchá tak, že jednodušší ani být nemůže, nemusíme se ničeho bát, jedinou podmínkou je dodržet správný postup, ale od toho máme tento blog, aby si ty slepé uličky prošlapal někdo za nás.
Co budeme potřebovat:
900 g krůtích prsou
100 ml vody
20 g pragandy (Praganda je tzv. dusitanová solicí směs, též přezdívaná jako řeznická sůl nebo rychlosůl, neboli směs klasické soli (chloridu sodného) a tolik démonizovaného dusitanu sodného, aneb pomocníčka s číslem E250. Aniž bychom tady chtěli tvrdit, že se jedná o neškodný prvek, můžeme si být jisti, že ho obsahují naprosto všechny uzenářské výrobky, takže nepoužít ho do domácí šunky je prostě offtopic. Pokud tam dusitan opravdu z nějakých náboženských důvodů dát nechceme, použijeme jen sůl a špetku cukru, ale nemůžeme čekat, že bude mít šunka růžovou barvu. Bude skoro stejně dobrá a bude mít bledou barvu vařeného masa.)
Maso si očistíme, vyndáme poctivě všechny šlachy a blány, nakrájíme na kusy, které nemusí být nutně úplně prťavé. Schválně si pohrajeme s různou velikostí a uvidíme výsledek. Dáváme přednost kusům kolem 4 cm velkých.
Přidáme pragandu a vodu.
Nyní přichází ošklivá fáze. S masem je třeba půl hodiny pomalu míchat. Můžeme použít robota s metlou na míchání těsta a pustit na nejpomalejší rychlost, nebo si prostě sednout, vzít si do klína hrnec a velkou měchačku a dát si 30 minut tréninku. Maso vpije vodu a celá směs se stane vláčnou.
Do šunkovaru dáme potravinářskou fólii nebo mikrotenový pytlík.
Pomalu vkládáme maso a pokud možno co nejvíc pěchujeme.
Když je všechno tam, znovu pořádně upěchujeme, přiklopíme víkem, umístíme pružinu a zajistíme nahoře trojhrannou matkou. Nyní dáme na 24 nebo 48 hodin uležet do chladu. Tuto fázi, stejně jako předtím třicetiminutové míchání, určitě nezjednodušujeme, jinak to bude na výsledku poznat.
Když uplyne den nebo dva, dáme si do velkého hrnce vařit vodu. Předtím si naměříme, že po vložení šunkovaru nám voda nepřeteče dovnitř. (Pokud máme nový šunkovar, který umožňuje vaření při úplném ponoření, tak je to jedno.) Pro vaření šunky je nejdůležitější zachovat správnou teplotu, a to mezi 72 a 79 °C. V žádném případě nesmí teplota vzrůst nad 80 °C, protože v tu chvíli se maso uvaří a můžeme to tak dát psovi. Vřele doporučujeme pomoci si vpichovým teploměrem, který vidíme ve fotopostupu na konci článku. Tento digitální umožňuje nastavit alarm, pokud teplota dosáhne maxima. Nejprve tedy dáme vařit vodu. Když dosáhne 76 °C, vložíme šunkovar.
Ubereme plotýnku na spodní třetinu výkonu, umístíme opět teploměr a vaříme 2,5 hodiny. Čím konstantnější teplotu se nám podaří udržet, tím lépe. A hlavně stále v rozmezí 72–79 °C. Toto je vůbec nejpodstatnější bod celého procesu. Jakmile teplotu překročíme a šunku uvaříme, nebude ani teoreticky připomínat šunku.
Vaříme, vaříme, stále vaříme :)
Když uplyne stanovená doba, vyndáme šunkovar a uložíme do chladu, min. na půl dne. Jasně, jsme strašně zvědaví, už už bychom to chtěli ochutnat, takže nevydržíme, otevřeme dřív a šunka se rozpadne. Poprvé to udělá každý ;) Takže ne, do chladu, do ledničky a počkat do dalšího dne.
Pokud opravdu vydržíme i klidně den, můžeme šunku vyklopit, bude držet pohromadě a půjdou odkrajovat takováhle krásná a dokonale chutná kolečka, jaká vidíme na titulní fotografii.
Dobrou chuť.
Tohle psal RIK v době, kdy se teprve učil vařit, ne všechny informace snesou srovnání se současným poznáním.