Porcování kuřátka
Nakupujeme v Makru (což prosím nechápeme jako product placement) a to prostě proto, že jedna z mála věcí, které se v Makru vyplatí kupovat je maso. Takové kuřátko tam lze sehnat za podstatně zajímavější penízky než v Intersparu, Albertu, Tesku, Kauflandu nebo u většiny řezníků. Samozřejmě, že skutečný gurmán bude trvat na tom, že nejlepší je nechat si dovézt kukuřičné kuřátko z domova drůběže Francie, ale stále se bavíme o rodinném vaření, na nějakou nefalšovanou finesu si zajdeme k zavedeným kapacitám.
Takové celé kuřátko se dá pořídit za pakatel a také kompletně zužitkovat. Nejprve ho musíme naporcovat, což se pokusíme zdokumentovat na následujícím fotoseriálu. Pokud to děláme poprvé, asi nám to zabere pár minut navíc, ale člověk je tvor učenlivý. Brzy získáme mechanický grif a svoje desáté kuřátko už budeme jistě mít naporcované do minuty.
Obr. 1: Kuřátko důkladně opláchneme a položíme zády na prkénko.
Obr. 2: První odřízneme nohy. Nadzvedneme si stehno a řez vedeme podél prsíček ke kyčelnímu kloubu.
Obr. 3: Kloub vyvrátíme podřízneme a řez vedeme dále podél prdelky dozadu.
Obr. 4: Nyní se pustíme do křidýlek. My dáváme přednost odříznutí celého křídla až od ramene a vykostění prsíček zcela, druhá možnost je ponechat rameno spolu s prsíčky a odříznout křídlo u lokte. Řez vedeme podobně jako u nohy zespoda, přizvedneme si křídlo a vyvrátíme v kloubu ...
Obr. 5: ... a odřízneme
Obr. 6: Poté, co máme vyříznuté obě nohy a křídla, jsou naším dalším cílem prsíčka. Nejprve stáhneme kůži ...
Obr. 7: vzhůru ke krku, přes prsa pryč.
Obr. 8: Potom vedeme řez co nejtěsněji podél prsní kosti (resp. prsní chrupavky v případě drůbeže) a dbáme na to, aby nám co nejméně masa zůstalo na skeletu.
Obr. 9: Prořízneme se dolů ke špičce prsíček a uvolníme je od pobřišnice.
Obr. 10: Oddělíme prsa od posledních volných žeber a pokračujeme řez opatrně vzhůru.
Obr. 11: Nakonec opatrně odřízneme horní část.
Obr. 12: Na závěr očistíme případný tuk kolem a dáme pozor na zbytky klíční kosti, které tak často nacházíme na strojově rozebraných kuřatech prodávaných na náhradní díly v polystyrenových vaničkách.
Obr. 13: Pro hifisty se dají ještě odříznout dvě a dvě fazolky masa schované kolem páteře v bederní a hrudní části, jsou velmi chutné, ale je to dost málo masa. Takže při větším počtu kuřat si je můžeme schovat na nějaké papáníčko z kousků kuřecího, případně na masovou fáš, když budeme porcovat kuřátko jediné, obětujeme je pro lepší vývar.
Obr 14: Tak co nám z kuřátka zbylo: 2 nohy, 2 křídla, 2 prsíčka, trošku masíčka a skelet. To všechno za pár šupů a chvilku času. A za domácí úkol si spočítáme, kolik bychom zaplatili za ty náhradní díly balené zvlášť.
Kuřátko jsme tedy zcela využili a tím jsme i ušetřili domácí pokladničce. Po naporcování nám zůstala krásná čistá prsíčka, dvě stehna, dvě křídla, pokud jsme hifisti tak i pár masových kousků od hřbítku a pak zbytek skeletu. Masíčko si můžeme nacpat do mrazáku, skelet pak použijeme na výborný domácí kuřecí vývar, který je základem spousty omáček, polévek a dalších dobrot, a který beze zbytku nahradí všechny hnusné maggi kostky a podobné fujtajblíky. Od té doby, co jsme se naučili takto postupovat, nám doma bublá vývar v hrnci skoro pořád a ani si neumíme představit vařit bez něj.
Vývar lze samozřejmě vytvářet i z jakéhokoli jiného masa k jednotlivým variantám se vyjádříme v dalších dílech. Nyní pojďme pokračovat ve výrobě vývaru kuřecího. K jeho použití můžeme vzít nejen skelet, ale jakékoli další zbytky masa a kostí, vůbec se nebojíme použít i např. obrané kosti z talíře po pečeném kuřátku nebo jiného masa.
KUŘECÍ VÝVAR
Vezmeme si dostatečně velký pekáč nebo hrnec, do něhož vložíme kuřecí kosti, skelety, nebo jiný materiál. Přidáme očištěnou pokrájenou zeleninu: Jednu středně velkou petržel (kořen), mrkev, menší celer, 2 řapíky celeru, čtvrt pórku a rajče. Jednu střední cibuli, nakrájíme ji na osminky i se slupkou, slupka dodá vývaru hezkou barvou. Česnek - také může být se slupkou. Pokud máme jen čínský, použijeme celou palici, řízneme ji napůl, pokud máme český česnek, pak stačí 2-3 stroužky. Co ze týče natě, nakupujeme kořenovou zeleninu na farmářském tržišti a nať petržele i celeru zpracováváme právě do vývarů, u té petržele ještě třídíme zvlášť hezké lístečky a šup s nima mrazáku.
Pekáč dáme zapéct do trouby, doporučujeme tak 150°C na 45 - 60 min. Pokud používáme zbytku výpeku a již pečeného kuřete (kostí), pak bychom dali místo toho na 15 min. na sporák. Účelem je, aby kosti, maso a zelenina při zapečení pustily chuť. Jak říká náš oblíbenec p. Pohlreich (dále jen Zdeněček), barva = chuť. To samozřejmě neznamená, že bychom se pustili do nějaké kremace, opečení do hněda úplně postačí.
Potom pekáč / hrnec postavíme na plotnu, zalijeme studenou vodou a přidáme koření (na velký pekáč viz. obrázek (cca 3l vody) používáme 2-3 bobkové listy, 3 kuličky nového koření, 10 kuliček černého pepře a 3-5 stonků čerstvého tymiánu (nebo zmraženého) - NIKDY, ale opravdu NIKDY tam nedáváme sušený z pytlíku. Pokud nemáme čerstvý, vyprdneme se na tymián, ono se také hovňajs stane. Nať petržele a celeru vkládáme také v tento okamžik.
Nastává časově náročný proces tzv. táhnutí vývaru. Tak se nazývá proces, kdy pod kotlem topíme jen velice zlehka, takže se na hladinu z hloubi pekáče čas od času prodere velká bublina. Prostě mírný plamen a velká trpělivost. Během první půl hoďky - hoďky je třeba být ve střehu a naběračkou, nebo jiným účinným toolem odebírat z hladiny tvořící se pěnu vysrážené bílkoviny a tuku. Ono v takovém vývaru může zůstat trošku tuku - tuk je nositelem chuti, ale čím méně, tím lépe a určitě si vývar nepředstavujeme jako gulášovou polévku v poledním menu U Reinerů (kdo ví, ví, ostatní to neřešíme).
Poté, co se už další pěna netvoří je třeba se obrnit trpělivostí a vývar vařit ideálně 3-4 hodiny, ale klidně i 10. Jednou za čas zkontrolovat a zpravidla dolít vodu, protože ta se samozřejmě postupně odpařuje. Na urychlení se dá použít papiňák, ale tam hůř uhlídáme pomalost varu a vůbec je to takové mastňácké.
Když máme vývar hotový, musíme ho důkladně scedit. Nyní se nám nabízí ještě možnost, přelít hotový do čistého hrnce a dát ho ještě na sporák zredukovat - vyvařit třeba poloviny vody. Tím se nám vývar zahustí a vytvoříme takový koncentrát. Oblíbeným použitím je přelít ho po vychladnutí do pytlíčků na led a zamrazit si domácí "maggi kostičky", nebo jen nechat v lednici, po vychladnutí se v závislosti na množství kolagenu zeželatinuje čili zamarounovití - takto je bez problému nechat ho v lednici klidně týden a používat dle potřeby. Někdy ale není na škodu zamrazit si rovnou neredukovaný vývar pro přípravu polévek apod. Používáme všechny tři varianty, dle potřeby.
Naše malá Sárinka (http://kaba.blog.idnes.cz/c/48175/Diagnoza-DM1-1-cast-aneb-jak-prisla-na-triletou-Saru-cukrovka.html), kromě toho, že ráda v kuchyni pomáhá, má ráda vývary i samotné. Dycky chce ochutnat a pak nalít do mističky a papá tu dobrotu lžičkou. A to počkáme, až se dostaneme k nějaké kapitole s kus-kusem ...
Tolik první díl R.A.G. - RIKova Amatérská Gastronomie - a těšíme se na další díly, zítra si uděláme takovou skromnou večeři - kuskus a hned poté, synek má svátek, který s ním slaví všichni teroristé s ručníkem na hlavě a budeme mu péci německý "Kuchen". Tak se máme na co těšit.
P.S. Další fotky vložíme, až se vývar dodělá ... přeci jen to chvíli trvá.
Tohle psal RIK v době, kdy se teprve učil vařit, ne všechny informace snesou srovnání se současným poznáním.