Z cizích kuchyní mám nejradši thajskou. A naprosto skvělé jsou jejich polévky. Mezi nimi hraje prim Tom Kha Gai (tedy v tomto případě z krůtího takže asi by to mělo být Tom Kha Nua Kai.
Tom znamená vařit, v přeneseném významu se používá pro polévku, Kha je galanghal a Kai je kuřecí, Nua Kai je krůtí.
Chuť polévky dávají základní suroviny, které se nakonec nejí, ale thajci je nechávají v polévce - galanghal, citronová tráva a listy kaffirové (nebo též makrutové) limety. Pro zajímavost v české gastronomii je zvykem věci, které se nejí neservírovat na talíř (bobkový list, kuličky nového koření apod.), v Thajsku je tam naopak nechávají, aby stále předávaly chuť a všichni ví, že jíst to nemají.
Dalšími nejdůležitější přísadou je kokosové mléko. Na chuti se podílí také chilli paprička, vývar a maso a samozřejmě limeta (u nás s trochou cukru, protože limety na našem trhu mají výrazně kyselejší chuť než domorodé.
Do polévky se dávají dále houby - nejčastěji hlíva ústřičná nebo i enoki (penízovka sametonohá).
Dalšími ingrediencemi může být rajče, cibule, jarní cibulka a v sezóně samozřejmě koriandr.
Polévka se v Thajsku obvykle podává s rýží, ne samotná jako u nás.
Je to prostě dobrota, která se neomrzí a nepřejí.