www.grand-restaurant.cz

Letos poprvé se nám podařilo nashromáždit všechny potřebné ingredience k tomu, abychom se mohli zúčastnit Prague Food Festivalu (http://www.praguefoodfestival.cz/uvodni-strana), který se konal 24.-26. května v Královské zahradě Pražského hradu a to ve svém již sedmém ročníku.

Pořídili jsme si online vstupenky na sobotní odpoledne. Organizace byla výborná, díky časovým pásmům vstupů se u vchodů netvořily fronty a jediný nepříjemný okamžik nastal, když ostraha u vstupu kontrolovala zavazadla, zdali si návštěvníci nepronáší do areálu jídlo nebo pití. Přijde nám přiznáme se trochu paranoické a nedůstojné kontrolovat zavazadla lidem, kteří zaplatili několik set korun za vstupenky, aby ochutnali jídla a nápoje předních českých gastronomických provozů a zejména neurvale na nás působil požadavek na jednu paní, aby si tu 3 decovou petlahev s vodou buď dopila nebo zahodila, jinak ji tam nevpustí.

Dalším nepříjemným faktorem bylo velmi deštivé počasí, ale to můžeme organizátorům těžko vyčítat. Snad jen více přístřešků, kde by se dobroty daly pojídat bez toho, aby člověku do talíře tekly proudy vody z nebes.

Pro ty, kdo ještě Prague Food Festival nenavštívili vězme, že v ceně vstupenek návštěvník obdrží 10 tzv. grandů, což je fiktivní měna, za kterou můžeme nakupovat pokrmy i nápoje. Další grandy se dají libovolně nakupovat po min. 10ks a cena 1 grandu přibližně odpovídá jednomu Euru.

Hned za vstupem B, kterým jsme do areálu vešli, sídlil stánek vinařství Spielberg z Kyjova. Zahájili jsme tedy sklenkou vína. My jsme si vybrali Frankovka & André 2008 , pozdní sběr, suché za 3 grandy, přítelkyně okusila za stejnou cenu Pinot noir rosé 2012, výběr z hroznů, sladké. Frankovka s André nebyla špatná, ale přiznáme se, že jsme čekali víc, tohle cuveé nás nijak nenadchlo. Naopak růžová rulanda, přestože se jednalo o sladké víno, byla neuvěřitelně lahodná. Přiznáme se, že jsme ještě nepili takhle dobré sladké víno. Později jsme u Spielbergů ochutnali ještě Zweigeltrebe 2011 pozdní sběr, suché za 2 grandy a to na nás udělalo mnohem větší dojem než předchozí Frankovka s André.

Pokročili jsme dál, snažili se zorientovat mezi stánky a náhodou procházeli kolem stánku hotelu Radisson Blue, tedy jedné ze dvou restaurací, které byly letos v ČR oceněny Michelinskou hvězdou. Šéfkuchařem restaurace Alcron je Roman Paulus a od něj jsme ochutnali Vyzrálé hovězí z Jelcových Lhotek s cizrnovou kaší a pečenou karotkou za 6 grandů. Maso bylo dobře připravené, křehké a chutné, cizrnová kaše byla naprostá bomba a karotka byla celkem nudný a spíše estetický, než chuťový doplněk. Jídlo jako celek nebylo zlé, ale přiznáme se, že naše očekávání od restaurace tohoto kalibru byla větší. Pokrm byl chuťově sladěný, celkově dobrý, ale přeci jen chuťově trochu uniformní, žádný koncert chuťových pohárků se nekonal.

Další stánek, který jsme si předsevzali navštívit byla restaurace Essencia v Mandarin Oriental Hotel, kde připravuje jistý druh fuze mezi asijskou a evropskou kuchyní Jiří Štift. Ochutnali jsme Srílanské krevetové kari s rýží basmati a čočkovým chlebem papadum za 6 grandů a nandával nám jej pan šéfkuchař osobně, s příjemným a neutuchajícím úsměvem. K tomuhle jídlu si netroufáme dodat fundovaný komentář, protože nejsem příliš zběhlý v asijské kuchyni, nicméně náš dojem byl pozitivní. Chuť kari byla naprosto kouzelná a čočkový chléb je úžasná zajímavost.

Jako další prvek asijské kuchyně jsme ochutnali u stánku hotelu Corinthia z restaurace Rickshaw Romana Dolejše Křupavou humří jarní rolku podávanou se salátkem z mořských řas a oříškovou omáčkou za 5 grandů. Rolka byla vynikající, jen ten humr se svojí nevýraznou chutí v té rolce tak nějak chuťově zmizel. Přesto krásný, profesně bezchybný a chutný pokrm.

Po dvou jídlech jsme se rozhodli něco zapít a navštívili stánek slovenského vinařství Elesko. My ochutnali odrůdu Dunaj D.S.C. za 4 grandy, přítelkyně zkusila Pálavu D.S.C. za stejnou cenu. Musíme se přiznat, že slovenská vína nás hodně zklamala. Dunaj byl příliš tvrdý, s výraznější hořklinkou i dost agresivní kyslinkou, Pálava byla velmi necharakteristická a zcela nelahodná.

Pokročili jsme dál a rozhodli se spravit si chuť u stánku restaurace La Truffe, která nabízí pod vedením Jiřího Voráče pokrmy s čerstvými lanýži. Rozhodli jsme se ochutnat Pečená játra foie gras s karamelizovanými jablky a omáčkou Bordelaise, se strouhaným černým lanýžem Tuber brumale za 10 grandů a rozhodně jsme neprohloupili. Tohle byl naprosto ukázkově vymyšlený chod, kde spolu hrála jemnost foie gras s příjemnou kyslinkou karamelizovaných jablek skvěle doplněná chutí a vůní lanýžů i omáčkou Bordelaise. Konečně něco, proč jsme sem přišli. Opravdový gastronomický koncert.

Opodál nás zaujala další zajímavost a to zmrzlina açaí v Ambiente Brasileiro. Z brazilské kuchyně jsme okusili jen tuto zmrzlinu, z čirého zájmu o nezvyklé ovoce. Chuť měla asi jako něco mezi višní a borůvkou, zajímavostí bylo obalení kopečku zmrzliny ve slaných křupinkách. Dohromady to tvořilo velmi příjemný komplet chutí. Zmrzlina oproti v programu zveřejněným 6 grandům, stála jen mnohem přiměřenější 2 grandy.

Také jsme se zastavili u italského stánku Terra et Bacco a vyzkoušeli piadinu, tedy v podstatě pšeničnou placku s kouskem sýra, plátkem parmské šunky a neomytou rukolou z plastikové krabičky. Musíme říct, že hluční Italové působili v areálu spíše jako fast food, nebo spíše slow food, protože placky se dělaly pomalu, fronta byla nekonečná, placky přesto nedodělané a úroveň tohoto pokrmu na Food Festival podle našeho názoru vůbec nepatří.

Stání v dlouhé frontě jsme si zkusili ukrátit další skleničkou vína, tentokrát italského. Zkusili jsme tentokrát vinařství Zenato a okusili Pinot Grigio IGT za 3 grandy a Lugana San Benedetto DOC za 4 grandy. Vína to nebyla špatná, ale měla takovou plochou nevýraznou chuť, rozhodně jsme byli mnohem spokojenější se Spielbergem, který tak zůstal pro nás na Food Festivalu jednoznačně nejoblíbenějším vinařstvím.

Nyní jsme se dostali ke stánku restaurace Aureole, ve které kouzlí Jiří Král. Poměrně nová restaurace se hned letos zařadila k držitelům michelinského ocenění Bib Gourmand po bok SaSaZu, Le Terroir, Aromi, Divinis, Sansho a Monastery. Ochutnali jsme zde Vepřovou panenku pečenou medium v třešňovém kouři a vepřové kolínko vařené sous-vide s pekingským kořením, omáčka Hoisin, mačkané brambůrky, okurková Tapioca za 4 grandy. Vepřová panenka i kolínko byly připravené způsobem, kterému odmítáme rozumět. Tak fantastické křehké a šťavnaté vepřové jsme nikdy nejedli. Brambůrky byly připravené obyčejně a jen zapadly do pečlivě vymyšlené plejády chutí, okurkové tapioky rovněž a vše dohromady s omáčkou Hoisin tvořilo tak neuvěřitelně kompaktní chuť, že se tomu snad ani nedá uvěřit. Tohle jídlo byla naprostá pecka, nic lepšího jsme snad ještě nejedli. Za Prague Food Festival má u nás absolutní vítězství s dlouhým náskokem pan Král. Restauraci Aureole stoprocentně navštívíme. Fotografie pokrmu níže.

Pokračovali jsme dál a u slovenské farmy Košík jsme ochutnali klasické Halušky s brynzou a škvarkami za 4 grandy. Halušky byly OK, doprostřed přidali noček čerstvé bryndzy, což bylo na nás už příliš ostré, slané a možná zbytečné a místo škvarků naštěstí použili slaninku, ze které bychom nicméně my před orestováním odřízli kůži. Slovenský stánek plný krojovaného a už lehce alkoholem zpomaleného personálu ale také spíše doplňoval kolorit, než aby patřil ke stánkům, kvůli kterým lidé na Food Festival jezdí.

Dále jsme navštívili stánek restaurace Avantgarde šéfkuchaře Patrika Havlíčka. Z menu jsme vybrali Fazolové ragout s chřestem, máslovou omáčkou a lanýži - VEGE specialita Reine Sammut (francouzská Michelinská kuchařka) za 6 grandů. Když pominu velmi viditelně opilého "provozního" vybírajícího grandy, tak ragú bylo přesolené, chyběly v něm inzerované lanýže a naopak přebýval vlas (který jsme našli až na dně). Samotná kombinace chutí zelených fazolí a zeleného chřestu byla nicméně poměrně zajímavá, škoda že bylo jídlo moc slané a nekompletní.

Poslední stánek, který jsme navštívili, byl Pivovarský dům, kuchaře Leoše Dobrotky. Zde šlo o kombinaci chuti pokrmu se správně přiřazeným pivem. My jsme zvolili Zvěřinové ragú na Porteru v pivním košíčku & Russian Imperial Stout 21 %. Jídlo bylo řekli bychom spíše průměrné, ano takhle má vypadat zvěřinové ragú, ale nebylo to nic, z čeho by si člověk sedl na zadek, nicméně kombinace s černým Russian Imperial Stoutem, který měl takřka kávovou chuť byla vybrána fantasticky.

A nyní pár slov na závěr. Jako poučení pro příští rok si bereme jednoznačně zkušenost, že je třeba neváhat a lístky sehnat včas a to ideálně na všechny tři dny a se vstupem co nejdřív. Přeci jen za tři hodinky se toho do člověka tolik nevejde a vychutnat si dobré jídlo vyžaduje klid.

Co se týče Prague Food Festivalu, je báječné že se taková akce pořádá, člověk má šanci za cenu jednoho menu ve špičkové restauraci ochutnat několik degustačních porcí různorodých podniků, což je paráda. Naše výhrady se týkají grandů, které se hrozně lepí, manipulace s nimi zdržuje a člověk si nemůže být jistý jestli neplatí víc. Lepší papír by jim prospěl. Další výtkou je absence krytého prostoru, třeba stanů, pod nimiž by mohly být stolky, aby v případě špatného počasí nebyli návštěvníci tolik ovlivněni deštěm.

Nevíme jaké jsou podmínky účasti na Food Festivalu, ale my osobně si představujeme tuto akci jako špičkovou prezentaci nejlepších kuchařů a jídel a takové stánky tam opravdu byly. Zároveň tam ale byly stánky, které navštívit je ztráta času a hodí se spíše někam na jarmark, nebo výstaviště a hodnotu Food Festivalu snižují.

Na závěr dodáváme, že veškeré hodnocení provedené výše je naším osobním a subjektivním dojem a kdokoli jiný může mít klidně zcela odlišný názor.

Rozloučíme se mottem letošního Prague Food Festivalu: Nejezte blbě!

Fotografie: http://www.praguefoodfestival.cz/

Tohle psal RIK v době, kdy se teprve učil vařit, ne všechny informace snesou srovnání se současným poznáním.