Velké množství restaurací má ve svém menu položku Caesar salát, nejčastěji pizzerie a italské restaurace. Málokde však dostaneme nefalšovaného Caesara, dost často se jedná o ledový salát s nějakým majonézovým dresinkem mdlé barvy a nevalné chutě. Caesar salát je mým velmi oblíbeným pokrmem a tak si ho dávám takřka v každé nově navštívené restauraci a dosud jsem neobjevil takový, který by se originálu blížil. Pojďme se podívat na historii této skvětové klasiky trochu podrobněji a nakonec si ukažme, jak si takový salát připravit domá zcela autenticky.
Ačkoli by se mohlo zdát, že Caesar salát pochází z Evropy, není tomu tak. Otcem salátu je Ital Caesar Cardini (1896-1956), který se svým bratrem Alexem po skončení první světové války opustil rodnou Itálii a přestěhoval se do USA. Cardini žil v americkém San Diegu, nicméně z důvodu prohibice, začal provozovat restauraci v mexické Tijuaně vzdálené necelých 17 mil.
Salát, který Cardini podával ve své restauraci se stal brzy velmi oblíbeným a vyhledávaným. Kolem původní receptury a názvu salátu koluje dodnes mnoho dohadů a rozporuplných tvrzení. Cardiniho partner Paul Maggiora např. tvrdí, že první Caesar salát se podával v roce 1927 americkým vojákům v San Diegu a nesl název "Aviator's Salad" - tedy Pilotův salát nebo Letcův salát ... Cardiniho bratr Alex tvrdí, že je recept jeho dílem a také jej nazývá Aviator's Salad. Kuchař Livio Santini tvrdí, že se jedná o recept jeho matky a že tento salát připravoval v Cardiniho restauraci v roce 1925, kdy mu bylo 18 let a že tedy autorství patří jemu.
Caesar salát měl údajně podobnou funkci, která se u nás přisuzuje česnečce podávané v kalných ránech. Byla prohibice, do Tijuany se sjížděli američtí vojáci, prohýřili noc a ráno si často dávali salát, který je při kocovině postavil na nohy. Alespoň to tvrdil Caesarův bratr Alex, který se později odstěhoval do Mexico City, otevřel si tři restaurace a do menu zařadil: "the original Alex Cardini Caesar salad" - tedy originální Caesar salát Alexe Cardiniho.
Naopak Caesar Cardini se v roce 1938 přestěhoval do Los Angels a otevřel si gurmánský obchod spolu se svou dcerou Rosou. Využil oblibu dresinku z Caesar salátu a začal jej prodávat ve sklenicích jako originální Cardiniho Caesar dresink.¨
Ohledně názvu Caesar salad, tento se vlastně nepřesně překládá to češtiny jako Caesar salát, z jazykovědného pohledu by správný překlad měl být Caesarův salát, nebo Salát Caesar.
Pojďme se tedy podívat na to, jak takový originální Caesar salát vypadá, čím je výjimečný a co obsahuje. Recept se v průběhu času mírně měnil a tak nakonec si doma připravíme takový Caesar, který se dnes považuje za správný. Přesto neškodí připomenout si původní recepturu pro srovnání. Suroviny, ze kterých salát vychází ze snadno dosažitelných surovin tehdejšího Mexika.
Česnekové krutony - originální receptura hovoří o bagetce, zkrátka bílé pečivo, jehož kousky se osmahnou v oleji s česnekem. V receptu Alexe Cardiniho se krutony ještě potřely sardelovou pastou, Caesarův recept přikládá krutony jen tak a česnek je součástí dresinku.
Římský salát - není přípustné použít jiný salát než římský. Originální receptura obsahuje celé listy římského salátu, dnes se setkáváme povětšinou z listy natrhanými nebo nakrájenými.
Čerstvé vejce, vařené přesně 1 minutu - z něj se použije žloutek. Je to tzv. "coddled egg" ... povařené nebo též. vymazlené vejce. Jedná se vlastně o vejce naměkko, kdy během minuty vaření bílek ztuhne a žloutek mírně zhoustne.
Šťáva z citronu nebo limetky. Co používal Caesar Cardini nevíme, protože v Mexiku říkají limetkám citron. Nicméně limetky byly v Mexiku obvyklejší.
Nastrouhaný parmezán - parmezán není ani Grana Panada, ani Grand Moravia. Parmezán musí nést název "Parmigiano Reggiano". Tuto značku má vypálenou do obvodové kůry, jen tak poznáte pravý. Aby mohl nést tuto pečeť musí dodržet závaznou recepturu a být vyroben v daném regionu. Je samozřejmě pravda, že další sýry parmmezánového typu vyrobené mimo region, mohou klidně recepturu dodržet také, nejčastější deviací v procesu výroby je použití nepřírodního sýřidla. Nicméně Italové by na originál parmezán nedali dopustit.
Worchestrová omáčka - originální receptura používala pouze worchestrovou omáčku, naopak Alex Cardini používal nadrcené ančovičky - ty se užívají i dnes, někdy se dokonce kladou celé filety ančoviček navrch.
Originální receptura (salát byl údajně v Cardiniho restauraci připravován "Table side", tzn. že čísník na pojízdném stolku připravoval pokrm přímo před hosty v jídelně) říká, že je třeba vzít dostatečně velkou mísu, vložit celé listy římského salátu. Přidat několik lžic olivového oleje, osolit, opepřit a hezky obracením obalit listy. Poté se přilije citronová nebo limetková šťáva a 12 kapek worchestrové omáčky. Pak se přidá žloutek z výše zmíněného minutu vařeného vejce a opět se pomocí převalování listů zamíchá do salátu. Přidá se půl šálku nastrouhaného parmezánu, krutony a opět se promíchá. Tím je dílo hotovo a pokrm se naservírujel na talíř. Salát mohl být konzumován i bez příboru, jen rukama.
Více detailů na historii a originální recepturu zde: http://www.kitchenproject.com/history/CaesarSalad/index.htm
Nyní si půjdeme udělat "Caesárek" doma a to takový, který je dnes považován za standardní.
Suroviny:
Listy z jednoho římského salátu nejlépe mladší a křupavé
1 vejce
olivový olej
3 filety ančoviček
1 polévková lžíce dijonská hořčice
bageta nebo bílý chléb
1 větší stroužek česneku
parmezán - hobliny i nastrouhaný
1 limetka
worchestrová omáčka, sůl, pepř
A jdeme na to. Rozeberme si římský salát na listy. Je důležité listy důkladně omýt, ale pozor při manipulaci. Listy musí zůstat křupavé, čerstvé, jakmile je pomačkáme, ztratí svoje kouzlo. Totéž se týká sušení. Listy salátu musí být totiž před koupáním v dresinku naprosto suché, aby na ně dresink přilnul, proto věnujeme sušení zvláštní pozornost. Můžeme použít odstředivou sušičku na saláty, nebo třeba následující fígl, který popisuje Gordon Ramsay v knize Kitchen Heaven. Vezmeme čistou suchou utěřku, vložíme pár listů, uchopíme za konce a zatočíme, nebo aspoň promáchneme. Odstředivá síla v přiměřeném množství udělá svoje, ale opět opatrně, ať listy přílišnou snahou nepoškodíme. Listy si poté odložíme do chladu, ať jsou před podáváním co nejčerstvější. Listová zelenina obecně by měla jít po sklizni ihned do ledničky a zde zůstat až do poslední chvíle před podáváním.
Dále si připravíme krutony. Podle Alexe se česnek přidával ke krutonům, podle Caesara zase do dresinku. Já mám raději česnek součástí dresinku. Bagetu nebo bílý chléb můžeme nakrájet na plátky nebo větší kostičky. Tyto dáme nejprve do trouby vysušit. Rozprostřeme na plechu a dáme do trouby na mírnou teplotu - třeba 75°C, dokud pečivo trochu nevyschne. Toto je zejména třeba v případě čestvého pečiva. Na pánvi si rozehřejeme olivový olej a krutony orestujeme.
Nyní pojďme na dresink, nejdůležitější část celého receptu. Pokud si ho uděláte do foroty, lze uchovávat nějakou dobu v lednici.
Nejprve budeme potřebovat žloutek. Zatímco v profesionálních kuchyních se z hygienických důvodů musí používat pasterované žloutky, doma použijeme žloutek z čerstvých vajíček. Jak poznat čerstvé vajíčko? Tak nejlépe, když nám je slepička právě snesla minus max. 10 dní. Pokud ovšem nevíme jak na tom vajíčko je, tak jak to zjistíme? Předně by vajíčko nemělo být porušené, to je první a nejjednoduší test. Dále můžeme vajíčkem zatřást u ucha. Čerstvé vajíčko má totiž žlutek s bílkem těsně spojen, u starších se od sebe odělují a takové vajíčko jakoby šplouchá. Třetí možností je ponořit vajíčko do vody. Čerstvé se bude sveřepě držet u dna, starší vejce začíná plavat u hladiny.
Můžeme použít i původní způsob, tedy "coddled egg" - neboli povařené nebo také vymazlené vajíčko. Dáme vařit vodu, jakmile vře, vložíme vejce a přesně minutu vaříme. Poté ihned vyjmeme do studené vody, abychom zabránili dalšímu varu. Z takto vymazleného vejce použijeme žloutek a dáme do misky.
Přidáme lžíci dijonské hořčice a šťávu z limety. Limetu je vhodné před rozkrojením dát na 10 vteřin do mikrovlnky, šťáva pak půjde vymačkat mnohem lépe. Doporučuji začít šťávou z poloviny limety a teprve podle chuti na konci procesu dochutit dalším množstsvím, bude-li třeba. Uvědomte si, že u nás se prodávají limety nezralé, velmi trpké. Zatímco v krajinách jejich původu jsou mnohem sladší.
Vezmeme si metličku a směs limetková šťáva, žloutek a dijonská hořčice začneme třít, dokud žloutek nezpění.
Oloupeme česnek, vyjmeme klíček, který může spoustě lidem způsobit trávicí obtíže a propasírujeme a přidáme, taktéž půl lžičky worchestrové omáčky. Dále pak jemně nakrájíme a nožem nadrtíme filátka ančoviček a přidáme jemně nastrouhaný parmezán. Vezmeme opět metličku a začneme obsah misky šlehat.
Když je směs dobře rozmíchaná a zhoustlá, začneme za stálého míchání přikapávat olivový olej. Může se nám stát, že nám nestačí ruce. Jednou rukou držíme misku, druhou šleháme metličkou a jak přilít olej? Pokud postavíme mistku na gumovou podložku, nebo třeba na utěrku, přestane se nám pod metličkou protáčet, nebudeme ji muset přidržovat a mužeme druhou ruku vesele využít. Mícháme velmi intenzivně.
Pokud vám pojem ančovičky nic neříká, vězte, že se jedná o sardele (nikoli sardinky), takže se můžete v obchodě setkat spíše s označením sardelové filety, naložené v oleji. Určitě ale nepoužívejte sardelovou pastu, která je příliš aromatická. Stále šleháme a přiléváme pomaličku olej. Čím více přilijeme oleje, tím bude dresink hustší.
Nakonec dresink dochutíme solí a čerstvě mletým černým pepřem, ochutnáme a případně přidáme ještě limetkovou šťávu.
Závěr už patří finalizaci. Do prázdné mísy dáme listy římského salátu. Můžeme je buď opatrně natrhat nebo nakrájet na přiměřené kousky. Existují dva opačné názory na porcování listů, jedni jsou zastánci natrhání, druzí krájení. Já myslím, že je to nakonec úplně jedno. Do mísy s listy přilijeme trochu dresinku a opatrně proházíme. Poté přiléváme dresink a prohazujeme. Důležité je, aby se každý jednotlivý list salátu obalil slabou vrstvičkou dresinku, který z něj nestéká. Při prohazování dbáme, abychom listy nepomačkali a nepoškodili. Opakuji, že je stěžejní, aby listy salátu byly před mísením s dresinkem zcela suché. S dresinkem to nepřeháníme, je velmi silné chuti a proto není třeba, aby v něm listy salátu plavaly.
Když jsme spokojeni, můžeme servírovat. Ideálně na vychlazený talíř. Listy přendáme na talíř, posypeme čerstvými parmezánovými hoblinami, přidáme krutony a ihned podáváme. Tento pokrm stojí na dokonalých a dokonale čerstvých surovinách. Může jej zkazit oschlý nebo špatně usušený salát, starší parmezán nebo ne zcela čestvé vajíčko.
V restauracích se někdy Caesar salát podává s kuřecím masem, pak musí být na jídelním lístku napsáno Caesar salát s kuřecím masem. Pokud se přidají další suroviny, opět by měly být zmíněny, protože do Caesaru rozhodně by default nepatří žádná slanina, už vůbec ne okurky nebo rajčata a další nesmysly.
Dobrou chuť.